Český skokový pohár 2019: Profily vítězů - Sergej Motygin
V rámci mediálního partnerství přinášíme profily vítězů Velkých cen Českého skokového poháru 2019. Tím prvním je Sergej Motygin z JK Všetice, který vyhrál Velkou cenu v Hořovicích v neděli 21. dubna 2019 v sedle valacha Dylana.
Sergej Motygin
vítěz I. kola Českého skokového poháru 2019 Car Tec Group Velké ceny Hořovic
Narozen: 4. 5. 1969, Djurtjuli, Rusko
Vzdělání: středoškolské s maturitou, obdoba českého gymnázia
Největší úspěchy: mistr ČR 2005, vicemistr 2018, vítěz tří velkých cen ČSP (Ptýrov, 2x Hořovice)
Ocenění: Zlatý odznak ČJF
Jezdecký vzor: Marcus Ehning
Jezdit začal ve 13 letech v městské jezdecké škole Argamak (Djurtjuli). Na juniorském mistrovství Ruska se umístil jako 3. (kůň Brus), byl zařazen do B-kádru ruské juniorské reprezentace. Dvouletou vojnu trávil jako ošetřovatel a pracovní jezdec u ruského reprezentanta a mnohonásobného mistra SSSR Anatolije Timčenka v Centrálním sportovním armádním klubu v Moskvě (CSKA). Další rok se vrátil opět do mateřského klubu Argamak, pak nějakou dobu pracoval v obchodní stáji v Moskvě, která obchodovala i s Dánskem, kde poté strávil 2,5 roku. V roce 1995 přicestoval do Čech. Působil ve stájích v Chlaponicích, Smrčku, Pradaru a nyní ve Všeticích.
Proč právě tato disciplína
„Protože mě vždycky fascinovali koně.“ Původně se zajímal o všestrannost, protože ji jezdil jeho trenér, účastnil se dokonce tzv. dvojboje, který zahrnoval drezurní a dvě skokové zkoušky: „Moje první závody v životě, byl jsem dost nervózní.“ Hned poté si však uvědomil, že se chce věnovat parkurovému ježdění…
Člověk, který mě nejvíce ovlivnil
„Nejvíce zkušeností jsem posbíral v CSKA, kde byla soustředěna většina ruské reprezentace ve všech jezdeckých disciplínách. Pracoval jsem pod Anatolijem Timčenkem, měl jsem možnost jezdit jeho koně a on na mě dohlížel.“
Nejvýznamnější trenér
„Díky Rašidu Sabašovovi jsem tam, kde jsem. Ten v Argamaku nastartoval moji kariéru, staral se o to, abych měl koně, trénoval mě, vozil po závodech, navíc to byl velmi chytrý a sečtělý člověk.“
Životní kůň/koně
S Brusem v rámci Ruska docílil mezi juniory takových úspěchů, že se díky nim dostal do CSKA. „Brus byl excelentní kůň, i když já jsem ho dostal až poté, co byl s předešlou jezdkyní vyloučen z důvodu neposlušností z několika soutěží.“
V první zastávce v České republice, obchodní stáji v Chlaponicích, se mu dařilo v sedle Dandyho. „Díky Dandymu si mě všimli v Čechách. Sice byl bez původu a koupili jsme ho se zraněním, ale to byl pan profesor a když s ním člověk našel shodu, bylo to neprůstřelné.“ Vyhráli spolu mnoho soutěží včetně Velké ceny Karla IV. na Mělníku v roce 1996.
Za nejschopnějšího koně, na němž ve své kariéře jezdil, považuje Zoe de Liebri Z, zvanou Zojda, s níž vyhrál na úrovni 150 cm Velkou cenu Ptýrova.
Velkou cenu Hořovic vyhrál v sedle Dylana, velkého vraníka plemene KWPN, jehož nyní považuje za životního koně. Jedenáctiletého valacha jezdí od čtyř let. „Nikdo nám nevěřil, že z toho něco bude, a je. Dylan je takový dělník, hodně se snaží, je to silný kůň a je stylový. Ovšem na začátku to spíš byl těžkopádný a špatně ovladatelný mamut, takže to dalo hodně práce.“
Neoblíbenější kniha na téma koně
„Dostala se mi do ruky kniha od Bertalana de Neméthyho o systému přípravy koně a podle jeho metody jsem se vždycky řídil a řídím.“
Rodina
Je ženatý, manželka Zdeňka je dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Jezdectví, má dvě děti, dceru Alexandru a staršího syna Michaela, ten na závody jezdí s fotoaparátem.
Zranění
Dvakrát zlomená klíční kost po pádu s koněm při skákání. „A ještě v Rusku jsem měl zlomený kotník, když se kůň na asfaltu lekl, smekl se a spadl na mě.“
Oblíbená hudba
Vše od kapel Nirvana a Red Hot Chili Peppers.
Hobby
„Baví mě kutilství – tedy ne třeba něco natírat, jako teď plot, ale spíše vyrábět, budovat, vymýšlet...“
Filozofie
„Podobně jako Marcuse Ehninga mě na parkurovém ježdění nejvíc nebaví samotné závodění a vyhrávání, ale spíše budování vztahu s koněm. Rád s nimi pracuji a mám dobrý pocit z toho, jak se díky výcviku vyvíjejí a zdokonalují.“
Text Zdena Motyginová
Zdroj: ikun.cz
