Profil jezdce: Jana Dyntarová

Parkurová jezdkyně Jana Dyntarová závodí od jedenácti let. Ve stáji tráví většinu svého volného času. Cení si každého korektně zajetého parkuru. Koho uznává z jezdeckého sportu a jaký byl její životní kůň?

Jméno a příjmení: Jana Dyntarová

Datum narození: 23.5.1986

Místo bydliště (město): Třebíč

Jezdecký klub: Ital Ceka

Disciplína: parkur

Trenér: momentálně bez trenéra

 

Můj první kontakt s koňmi:

Asi jako nemluvně – mamka je od útlého věku vozila po všem možných koňoakcích…

 

V kolika jsem začal(a) jezdit závodně:

První hobby parkur jsem absolvovala v 11 letech. Ve 12 letech jsem složila ZZVJ a začala jezdit na oficiální závody.

Proč se věnuji právě této disciplíně:

Vyzkoušela jsem si všechno a tohle zlatá střední cesta :) kde se kloubí adrenalin ze skoků s drezurní přípravou, bez které by to nešlo.

 

Kolik času týdně s koňmi strávím:

Všechen volný, ve stáji jsem 6x týdně, hodiny radši nepočítám…

 

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:

Můj dlouholetý idol je Meredith Michaels-Beerbaum. Nejen pro její výborné sportovní úspěchy, ale i pro její vztah ke svým koním (kdo jiný na její úrovni má většinu svých „důchodců“ doma?)…

 

Můj „životní“ kůň:

Každý byl svým způsobem výjimečný… TOP byla asi Gamona (zažila jsem s ní první L, S a účast na MČR), a pak Inspirace – která byla velice specifická a ne jednoduchá, ale i přesto jsme se spolu vypracovaly od stupně ZM až do ST.

 

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):

Veselý – mám v hlavě jeden téměř trapas s Inspirací – jela jsem S a v řadě jsem ztratila oba třmeny, nad A v trojskoku jsem začala pomalu padat a ujíždět na bok, nicméně Inspiraci to absolutně nevyvedlo z míry a pokračovala v jízdě, trojskok jsem dokončila „na indiána“ visíc ze sedla na boku, zvládla jsem se vyšplhat za poprsník zpět nahoru, nakopnout třmeny a dojít čiště… Aneb když máte koně, který vás tam skoro nepotřebuje :D

Smutný – to byl pro mě každý prodej, i když jsem věděla, že jde kůň do výborných podmínek a není vyhnutí, spoustu koní jsem obrečela…

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:

Cením si každého korektně zajetého parkuru, cením si koní, které jsem vychovala a oni pokračovali úspěšně v kariéře. A taky si cením slušně dokončeného ST**.

 

Na koních mám nejradši:

Že je každý jedinečná osobnost a člověk na to musí přijít, jak s kterým pracovat.

 

Můj nejhorší pád z koně:

Aj, těch bylo… Z koně to většinou nebývá tak zlé, jak když je to S koněm. No nejhorší asi v 10 letech 3 pády po sobě a následný otřes mozku, kdy jsem ztratila paměť a nevěděla jsem ani, jak se jmenuji. A pak jeden pád v 2006, kdy se se mnou svalil kůň na parkuru a já si utrhla ret a skončilo to šitím.

 

Kromě ježdění na koních mě baví:

Řádit se synem, snowboard, filmy.

 

Můj sen, kterého bych chtěl(a) dosáhnout:

Ráda bych se zase dostala zpět na stupeň S :)

Tři slova, která mě charakterizují:

Bláznivá, tvrdohlavá, vtipná

 

Moje zlozvyky a nešvary :)

Jezdecký – předkláním se před skokem. Z povahových asi paličatost.

 

Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:

Steak, Plzeň, nemám vyhraněný styl, Nedotknutelní, Hra o trůny, vše co je pohodlné, BMW

 

Životní motto:

Věř, běž a dokážeš!

Publikováno: 3.5.2017 6:00:00
Kategorie: sport
Rubrika: profily jezdců a koní
Foto: Lukáš Krajíček, archiv jezdkyně
diskuze k článku
Aktuální číslo
Obsah čísla 5/2019