Jméno: Robert
Pohlaví: valach
Datum narození: 1992   
Plemeno: ČT
Chovatel: Z. a J. Pecháčkovi
Otec: Ramiro-47
Matka: Manta
Majitel: Klub Kvítek
Stáj: Klub Kvítek
Jezdec: paradrezurní jezdci našeho klubu
Trenér: Jana Zenklová a Andrea Beránková
Disciplína: paradrezura

Robert s Lenkou Vodičkovou ve volném kroku.

V kolika si mě koupil můj současný majitel:
Ve 4 letech.

Jak mě doma oslovují:
Robíku, Bobe.

Proč jsem byl vybrán právě pro tuto disciplínu:
Protože se tomu u nás v klubu věnujeme, ale chodil jsem i „L“ drezury a taky jsem trochu skákal.

Kdy jsem svého jezdce opravdu „vypekl“:
Při paradrezuře bych si to nedovolil, při skákání - to jsem občas překážku oběhl, když si mě jezdec nepohlídal.    

Co si o mně myslí můj jezdec:
Mám několik jezdců, a dost z nich jsem naučil alespoň trochu jezdit. Předpokládám, že si o mě myslí, že jsem spolehlivý.

Mé největší sportovní úspěchy:
Každý závod, který s jezdcem  nepokazíme. Na závodech se na mě za ty léta vystřídalo dost paradrezurních jezdců - domácích i zahraničních, a snad jsme nikdy neudělali ostudu. Teď na mě při mezinárodních závodech jezdí Lenka Vodičková a s tou si dobře rozumím.

Kdo všechno si občas na mě sedne:
Kromě našich paradrezurních jezdců Lenky, Heleny a Evy, i další členové klubu. Mě je to v podstatě jedno. Ve svých letech si už do toho nenechám mluvit - učím já je, ne oni mě.

Tři slova, která mě charakterizují:
Jsem velký šéf.  (ve stádě to je jasné, u lidí bych taky rád šéfoval, ale to nějak nejde.)

Valach Robert je zkrátka velký šéf.

Jedna moje dobrá a jedna špatná  vlastnost:
Spolehlivost pod sedlem a nevrlost ve stáji.

Oblíbený pamlsek:
Všechny koňské dobroty.

Oblíbená činnost:
Pastva.

Co opravdu nemám rád:
Větší vítr a pokud ještě k tomu prší…

Jak vypadá můj den, když  mám volno:
Pasu se.

Stejně jako jiní koně, miluje Robert ze všeho nejvíce pastvu.