Sportovní sezona skončila. Počasí se postupně, leč neodvratně kazí. Teplota klesá, den se krátí... Stromy pokrývá jinovatka, koně dlouhá srst. Blíží se to nenápadně, záludně, zkázonosně... Coming soon - parazit na kůži našeho klidu, rušič poklidné zimní zamřeliny, mor v hlavinkách juvenilních jezdkyň... Ta vánoční zhouba – mýtus o Popelce.

Libuška Šafránková, nyvý úsměv na porcelánovém ksichtíku, ukázněně cválá zasněženou plání. Stříbrem vyšívané šatky povlávají, luxusní něžný střevíček se pohupuje ve třmenu dámského sedla. Stejně ukázněně a zdobně se připojuje asexuální princ Trávníček. V dokonalém pas de deux mizí za obzorem v doprovodu romantické hudby. Ani vlásek na hlavě nenaruší dokonalou harmonii, divák stírá slzu kanoucí po tváři a požírá pátý kus vánočky...

Přátelé, kamarádi!! Je na čase říci hlasité DOST podobným zvrhlostem a nezasévat zkázonosný plevel do mozečků našich mladých jezdeckých nadějí! Takhle to opravdu, ale opravdu není! Rozeberme si zde podrobně atributy této filmové perverze a uveďme je na pravou míru...

Začněme kupříkladu koněm.. V pohádce jest nezbytnou součástí příběhu kůň bílý. Jiného použít nelze. U nás taká obyčaj. A zde se začíná pohádka rozcházeti s dějem reálným. Jurášek je po celodenním pobytu ve stáji vyveden ven a i když laskavý divák pomine fakt, že tam patrně stál minimálně odvčera nasedlaný, tu zářivou bělost hodnou Arielu mu prostě sežrat nemůžu. Chápu, že zelené fleky od hoven by narušovaly barevnou kompozici... Ale děcka nám vyrůstají v mylném domnění, že každý šiml je neustále zářivě bílý! Milé děti!! Nenechte se zmanipulovat! Bělouš se vyznačuje tím, že je flekatě zelený, pokud tedy zrovna není hnědý. A smrdí. Věřte tomu. Pořídíte-li si bělouše, nebudete vypadat jako princezna, nýbrž jako nechutné prase s nevyčištěným koněm. To tedy zaprvé, miláčkové.

Za druhé - to dámské sedlo. Na férovku: neumíte-li v tom jezdit, a vy neumíte, patrně si rozbijete držku. Máte-li štěstí a velmi flegmatického koně, dostanete aspoň vlka. Pro toho, kdo neví oč jde: vlk je v křížovkách totéž co zapařená řiť na tři. Velmi nepříjemné.

A sukně, ta vlající bělostná sukénka empírových šateček! Ta se mne dotýká, bytostně a naléhavě. Jednou kdosi zjevně duševně labilní (promiň, Pájo) dostal nápad uspořádat Huberta v dámských oděvech. Poryv větru na poli mi přehodil suknici přes hlavu… Vznikl nevidomý balón s vystrčenou zadnicí. Neurotický plnokrevník psychicky zkolaboval a prchal v dál, urputně vyhazujíc… Jak by řekl anglický lord, velmi nepříjemné. Jedna kamarádka při podobné romantice přišla o řezáky a pár týdnů nevypadala jako princezna, leč jako bezzubý homeless.

A pod sněhem, přátelé, pod tou neposkvrněnou přikrývkou, jsou rafinovaně skryty výmoly, kameny, dřeva, dráty, díry, plechovky, obrubníky, zbytky skleníků a zdechlých koček. A může-li lichokopytník strčit nohy do drátu, nemůže odolat… Já vám to, milí jezdci, osobně nijak nezazlívám. Je to moje práce a výdaje na obživu jsou v dnešní době nemalé. Jenom pak prosím tolik neřvěte, když vám napíšu účet za veterinární ošetření.

Dobrá, řeknete si – zejména dámy – podstoupím ta rizika a budu mít krááásné fotky a Kropáček odvedle se do mě zamiluje a koupí mi mercedesa. Holky, neblbněte. Po pěti minutách princeznovské vyjížďky budete mít fialový nos, pod ním nudli jak politicky korektní Rom šálu, z vlasů vrabčí hnízdo a váš intimní život utrpí díky zánětu močových cest. A Kropáček vám nekoupí ani koloběžku.

Ptáte se, co tedy máte dělat? Mám recept na výborný svařák a bábovku. Chcete? Kropáček prý taky rád. :-D

Příjemnou inspirativní zimu a zdravé koně přeje
váš Doktor.