Audio Jezdectví: Retro – Hatla s Karlou pod pěti kruhy

V naší rubrice Audio Jezdectví si v úvodních dílech trochu zavzpomínáme. Původní audio nahrávky z let minulých totiž do nové generace našeho webu nebyly převedeny. U některých by však byla věčná škoda, kdyby zapadly do propadliště dějin. Jednou z nich je např. autentický telefonický rozhovor z Hongkongu s Jaroslavem Hatlou krátce po dojetí olympijského krosu. Nahrávka je tedy z 11. srpna 2008. Pro lepší souvislost doplňujeme i článek otištěný v Jezdectví 9/2008...

Audio

AUDIO JEZDECTVÍ: RETRO - HATLA S KARLOU POD PĚTI KRUHY

PRO SPUŠTĚNÍ NAHRÁVKY KLIKNĚTE ZDE

 

 

Hatla s Karlou pod pěti kruhy – úspěch nebo fiasko?

Jaroslav Hatla má za sebou druhou účast na olympijský hrách v jezdecké všestrannosti. Ta první před čtyřmi lety v řeckých Aténách skončila v sedle tehdy třináctiletého valacha irského původu Kyrenejenalla´s Boye výborným 22. místem. Tentokrát se na Hry probojoval s jedenáctiletou klisnou českého chovu Karlou až z pozice prvního náhradníka a ačkoliv předolympijské přípravy probíhaly na výbornou, zázrak se nakonec nekonal...

Na druhou stranu, za malý zázrak se již dá považovat samotná skutečnost, že se Karla na olympiádu dostala. Ještě před rokem by totiž nikdo nečekal, že se něco takového vůbec může stát. A stalo se! Takřka zatracovaná klisna, která doposud v Radimovicích marně čekala na svého kupce, prokázala notnou dávku fyzické i psychické odolnosti, když dokázala zjara úspěšně absolvovat tři tříhvězdičkové soutěže během pěti týdnů. „Smekám před ní klobouk,“ prohlásil tehdy Jaroslav Hatla. Z kolonky „Na prodej“ však Karla po kvalifikování se na olympiádu vymazána rozhodně nebyla – ba naopak – palcové titulky novin začaly plnit spekulativní odhady, jakou cenu bude mít v případě úspěchu. Prý by to mohlo být až 15 milionů korun... V tu chvíli ovšem nikdo netušil, jak se klisna dokáže vypořádat s dlouhým leteckým transportem, s časovým posunem, s komplikovaným podnebím a v neposlední řadě se svojí premiérovou účastí ve čtyřhvězdičkové soutěži.

Olympijský přelet nikoliv „nad ptačím hnízdem“
Do Hong Kongu se Karla vypravila za doprovodu ošetřovatelky Jany Janečkové společně s dalšími 13 koňmi v úterý 29. července. Čtrnáctihodinový let ustála naprosto bez problémů: „Jana mi napsala v pět ráno, že jsou na místě,“ informoval druhý den Jaroslav Hatla těsně před odletem z pražského letiště. Společně s ním cestoval také šéf ekipy Marek Šebesťák a o pár dní později dorazila do Hong Kongu ještě Hatlova manažerka Zorka Krásná, která vedle dalších funkcí zajišťovala také komunikaci s naší redakcí. Ta pak vybrané informace poskytovala dalším médiím.
Koně byli ustájeni v hlavním jezdeckém areálu pro olympijské hry Sha Tin, jenž byl vybudován na známém dostihovém závodišti. Do areálu se sportovci i technický personál dopravovali z olympijské vesnice pouze vyhrazenými autobusy s ochrankou, do nichž procházeli přísnou kontrolou včetně bezpečnostních rámů. Museli se dodržovat také přísné hygienické předpisy podobné těm z předolympijské karantény v Cáchách, koním se dvakrát denně měřila teplota, vážili se a stájemi procházela pravidelně veterinární kontrola. „Sportoviště takřka v centru sedmimilionového Hong Kongu je naprosto špičkové, jezdcům s koňmi jsou k dispozici vždy dopoledne a večer - přes den se kvůli horkému počasí netrénuje - čtyři upravené pískové obdélníky, krytá písková jízdárna a opracoviště o velikosti 80 x 40 metrů,“ informovala Zorka Krásná naší redakci. Luxusní byly i samotné stáje: „Jsou to takové malé domečky se šesti boxy, s klimatizací a veškerým zázemím, které svědčí nejen koním, ale i ošetřovatelům jež tráví s koňmi většinu času. Bez chybičky je i veškeré krmení včetně krásně zeleného sena,“ popisuje Zorka Krásná. „Karla žere jako o závod, Poláci mají své koně o 100 kg lehčí, tak se jim bude asi lépe běhat, ale zase jsou víc nervóznější, což se o Karle rozhodně říci nedá. Vypadá naprosto spokojeně,“ dodala.  

Obavy z počasí byly na místě

Vlhké a horké hongkongské počasí snášela zpočátku lépe Karla, ale i Jarda si postupně zvykal. V neděli 2. srpna absolvovali cvalový trénink, na pondělí si naplánovali dopolední procházku a podvečer pak skokový trénink. V pondělí však byla teplota ve stájích Sha Tin během dne na 35 stupních Celsia, dusno a vlhko, což se podepsalo na Jardovi i Karle. Večerní trénink tak nakonec zrušili. „Měli jsme alespoň radost z krásných drezurních koní a pozorování tréninku ostatních,“ prozradil jezdec. Ještě více se však těšil na skokany, kteří měli naplánované přílety na druhou polovinu týdne.
Úterý bylo již radostnější, neboť ranní trénink byl podle slov Zorky Krásné dokonalý. Ve středu měla Karla volný den, kdy se jen vodila, což se ukázalo jako prozíravý plán. V Hong Kongu byl totiž od časných ranních hodin vyhlášen tajfunový signál č. 8 ze stupnice 1 – 10, což znamenalo také značné omezení pro účastníky her. „Venku to fičí v nárazech okolo 100 kilometrů za hodinu a silně prší. Oproti úplnému rannímu zákazu vycházení s koňmi ze stájí je od 10.00 hodin povoleno pracovat s koňmi v hale,“ informuje Zora Krásná. Přílet dvou letadel s celkem 24 skokovými koňmi musel být kvůli počasí dokonce odložen.

O třídu těžší cross
Další drezurní a cvalovou práci měla naše dvojice naplánovanou na čtvrtek. Poté se Jaroslav Hatla mohl vypravit společně se zbytkem ekipy poprvé na obhlídku připravené corss country v areálu Beas River, který je vzdálený zhruba hodinu od hlavního areálu. Po shlédnutí trati přišel na řadu černý humor, protože její úroveň byla dle jezdcových slov o třídu výš, než v Aténách. „Jarda během procházení crossu v přívalovém dešti sice vtipkoval, ale postupně přiznával, že to bude velmi těžké. Jet všechny skoky napřímo je téměř nemožné. Trasa je nesmírně technická, skoky jsou mohutné jak to jen pravidla pro čtyřhvězdičkový cross povolují a členitost terénu je výrazná – stále nahoru a dolu. Při cvalu tak neumožňuje ani psychický oddych. Pro Karlu bude při dnešních 594 kilogramech velmi těžké trefit se v předepsaném tempu do času a pokud projdou s Jardou čistě, je Jarda ochoten jí políbit obě přední nohy. Manželce dokonce po prohlídce napsal esemesku, ať se jde pomodlit do kostela,“ přiznala s úsměvem Zorka Krásná.

Šťastná i nešťastná třináctka
Losování startovního pořadí bylo naplánováno na pátek po veterinární prohlídce, ale již s předstihem se spekulovalo o tom, zda by bylo výhodnější startovat v jedné ze dvou ranních částí, či v té večerní. „Vzhledem k šestihodinovému posunu je večer lepší, ale zase je větší vedro než ráno,“ upřesňuje Zorka. Losování startovní pozice naší dvojice se ujal šéf ekipy Marek Šebesťák a stejně jako před čtyřmi lety v Aténách vylosoval číslo 13. Tenkrát se třináctka ukázala jako šťastné číslo, a tak všichni doufali, že tomu bude i tentokrát. V praxi to znamenalo, že naše dvojice bude startovat v úvodní třetině, konkrétně v sobotu v 8.09 hodin tamního času. Díky internetovému vysílání České televize mohli být „u toho“ i všichni jezdečtí nadšenci v České republice (resp. ti, jimž nevadil šestihodinový časový posun a tudíž i noční vysedávání u počítače). Zážitek byl o to větší, že přenos doprovázel pouze zvuk z ruchových mikrofonů a divák si tak připadal, že sedí skutečně přímo na stadionu.
Jaroslav Hatla s Karlou byli ohodnoceni výslednou známkou 52,80 bodu, přičemž percentuelní hodnocení jednotlivých rozhodčích bylo následující: C – Martin Plewa (GER) – 62,59 %, E – Christian Landolt (SUI) – 66,67 % a M – Marilyn Payne (USA) – 65,19 %. „Vůbec nejsem spokojen. Sice jsme neudělali zas tak moc velkých chyb, ale rozhodčí chtějí vidět něco jiného. Karla měla říji a neustále kroutila ocasem, při prvním středním klusu navíc začala koukat na květináč a zvedla hlavu. Velká chyba pak byla při prodlouženém cvalu, kdy mi při zkrácení zadkem přeskočila. Byla to letos naše nejhorší drezura,“ přiznal zklamaně Jaroslav Hatla. Po dopolední části byl průběžně na 15. příčce, ale hned po odjetí druhé třetiny se propadl na 26. místo. Poslední část startovního pole absolvovala drezurní úlohu v neděli dopoledne a z celkového počtu 69 účastníků obsadila naše dvojice v drezuře 42. místo společně s irským jezdcem Austinem O´Connorem na koni Hobby du Mee.

Jarda tušil, kde nastane problém

Hned po drezuře se však již myšlenky (nejen) našeho jezdce ubíraly na pondělní terénní zkoušku. „Bude to hodně těžké – určitě nejtěžší cross, co jsem kdy jel. Navíc pro Karlu to budou první čtyři hvězdy. Do desáté překážky to je docela přijatelné, ale pak už je to hodně obtížné. Samozřejmě máme možnost jet alternativní skoky, ale nejde to tak udělat vždycky, jinak bychom do cíle dorazili ‚za týden‘. Nepojedeme tolik na čas, ale pokusíme se jít hlavně ty nejtěžší varianty. Až v případě, když budeme mít problémy, tak bychom přistoupili na alternativy. Hlavním cílem je samozřejmě závod dokončit,“ plánoval Jarda. Jako překážku, která by mohla Karle dělat největší problémy označil tu s číslem deset: „Je to skok ze stráně dolů, za nímž následuje další skok vysoký 140 cm s velmi úzkým průčelím. Pokud ho skočí, tak už by to měla zvládnout celé, ale tohle je místo, kde by mi mohla od skoku odběhnout. Věřím, že sílu na to, aby soutěž přešla, má. - Každopádně budu absolutně spokojený, když půjdeme bez penalizace na překážkách. Body za čas mi vadit určitě nebudou. A když dostaneme nějakou dvacítku, tak to také půjde, hlavně abychom došli do cíle,“ dodal.
Na závodiště Beas River se koně přesouvali již v průběhu neděle, jelikož první dvojice se postavila na start přesně v 8.00 hodin ráno. Koně tak nocovali v tamních stájích, aby byli před závodem odpočatí. Naše želízka v ohni měla stanoven čas startu v 8 hodin a 36 minut. Tentokrát čeští diváci mohli přenos sledovat nejen přes internet, ale i na programu ČT4 Sport, který pro terénní jízdu vymezil celé čtyři hodiny.
Hned po odjetí první desítky jezdců se dalo předpokládat, že stanovený čas 8 minut je až velmi přísný a šanci dokončit v něm budou mít jen opravdu ti nejlepší (nakonec v čase nedokončil nikdo). Po odstartování naší dvojice bylo okamžitě patrné, že Karla cválá výrazně pomaleji, než předchozí koně. „Vůbec se nesrovnala s podnebím a od začátku nechtěla jít dopředu. Musel jsem jí hodně pobízet, ale nemohla vůbec dýchat – úplně jsem slyšel, jak jí to hltí,“ popisoval Hatla.
Po absolvování úvodních dvou skoků se televizním divákům ztratila na dlouhou dobu ze záběru a jen se dozvídali z úst hlasatele o dvou zaváháních na trati. „První vybočení jsme měli na té obávané překážce s číslem 10 B a další přišlo za druhou vodou, kde se zešikma skáče dřevěná kachýnka, popř. se může jít alternativně jiná kachýnka. Já chtěl jít na tu zešikma a bohužel mi to Karla ‚nevzala‘,“ prozradil jezdec. V závěrečné fázi terénní zkoušky dlouhé bezmála pět kilometrů, která měla na trati 39 skoků, však přišlo další zaváhání. V kombinaci nedokázal Karlu dobře nasměrovat na druhý skok s úzkým profilem a závod tak pro ně předčasně skončil. „Karla toho měla plné zuby a nedokázal jsem jí zatočit doleva. Již předtím jsme šly většinou jen alternativy, každým skokem ztrácela sílu. Měla toho opravdu ‚plné kecky‘ a občas jsem i cítil, jak chytla o překážku. Po přijetí do cíle měla dokonce 40 stupňovou teplotu. Teď je už naštěstí v klidu a pustili nás s ní do stáje, kde ji budeme nadále hlídat a ledovat,“ upřesnil Jarda pár desítek minut po sesednutí.

Čeká nás i Hatlu světlá budoucnost?
Pro Jaroslava Hatlu s Karlou a jejich tým tak nastalo období odpočinku a bilancování. Na cestu zpět přes Amsterdam se Karla vypravila ve čtvrtek 14. srpna. „Někdo třeba může říkat, proč jsme sem vůbec jeli, když Karla ještě nikdy tak těžký závod nejela, ale pro nás je to tak ohromná zkušenost, že si to jen málokdo umí představit. Myslel jsem si, že když nemám jiného koně, tak musím pracovat s tím, co mám. Nakonec se ukázalo, že čtyři hvězdy byly na Karlu opravdu moc. Máme se holt pořád co učit,“ uzavřel Jaroslav Hatla. Ať se však letošní olympijská účast českého jezdce může zdát jako více, či méně očekávané fiasko, nelze zpochybnit určitá pozitiva, které z ní vyplývají jak pro samotný radimovický tým, tak pro celé jezdecké odvětví v České republice. A nakonec – kde jinde, než na olympiádě by mělo platit ono přísloví: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“
Z osobního hlediska Jaroslav Hatla dokázal široké veřejnosti, že kvalifikování se na olympiádu v Aténách nebylo náhodné a že se dokáže do tohoto nejprestižnějšího světového závodu probojovat i s řekněme „průměrným“ koněm. Navíc se opět dostal na seznam elitních český sportovců a výraznou měrou po čase upozornil na svoji osobu, což může mít kladný dopad při shánění sponzorů na olympijskou přípravu do Londýna v roce 2012. A to jsme již také u zmíněného pozitivního efektu pro celé české jezdectví. Málokdy se totiž podaří, že by se tolik psalo a hovořilo v našich médiích (nepočítaje ta hipologická) o jezdeckém sportu, jako při olympiádě. (V tomto směru bohužel olympijská účast Jaroslava Hatly překonala i vítězství Petra Eima na mistrovství světa ve voltiži.) Navíc díky tomu, že se všestrannost skládá ze tří částí, tak dnes o mnoho více lidí ví, co je to drezura a co parkur. Teď již jen můžeme doufat, že vše bude pokračovat správným směrem a v Londýně třeba nebude z českých jezdců Jaroslav Hatla jediný.

Publikováno: 9.3.2010 17:14:25
Kategorie: zajímavosti
Rubrika: audio Jezdectví
diskuze k článku
Aktuální číslo
Obsah čísla 7/2018