Dnešní díl bude trochu povídací a relaxační. Doufám, že se zasmějete alespoň tak jako já, když jsem ho vymýšlela. Klidně si z něho i něco odneste, ale hlavně ho neberte doslova – najíždět se zavřenýma očima na oxer není dobrý nápad a, upřímně, já jsem to nikdy nezkusila 🙂 Takže, prosím, tu trochu básnické fikce berte s rezervou. Nicméně – popis té drezurní hodiny je autentický.
