A pěkně pomalu, ne abyste se mi tady pošlapali, mumlám si u závory ohrady, za kterou se netrpělivě mačkají potencionální narušitelé štědrovečerního rozjímání. Otvírám a koně kolem mě spořádaně čvachtají hlubokým blátem ke stáji, pěkně v řadě, necpou se, nepředhánějí, jako kdyby mi chtěli dát najevo, že plně chápou, jak je pro mě důležité večer za zvuku koled chroustat kapří filátko, prokládat ho bramboráčem a občas slastně přivřít oči nad buketem červeného vína a jásotem mého synka rvoucího vánoční papír z četných balíků s jeho jménem. Jak je pro mě důležité, aby mě dnes neotravovali čímkoliv, co vyžaduje konzultaci s veterinářem, co vyžaduje můj čas navíc, nadměrné fyzické úsilí.
