S věrným čtenářem časopisu se setkávám po jednašedesáté, celých pět let mohl měsíc co měsíc sledovat běh mých úvah o jiné podobě jezdectví, než je ta většinová. Když už jsem u čísel, je to právě dovršených čtyřicet pět roků, po které jsem sám mohl na stránkách Jezdectví i jeho předchůdců svými vyhraněnými názory zneklidňovat domácí jezdeckou scénu a snad i nějak prospět těm zvláště vnímavým, který se (jako i já sám) chtějí naučit jezdit a nemusejí při tom vyhrávat nad koněm ani lidmi.
Cyklus „O jezdeckém umění“ volně navazuje na předchozí cykly „Hovory o drezuře“ a „Jezdectví pro vzdělance“, které tu vyšly časopisecky a vyšly i v podobě skript. Oba texty dosud žijí, jsou nelegálně kopírovány a je po nich natolik poprávka, aby mohly znovu vyjít.
Tolik citace z dalšího dílu seriálu MVDr. Norberta Záliše. Pokud chcete pokračovat, klikněte do naší dnešní ochutnávky z Jezdectví, nebo si raději rovnou otevřete lednové číslo…
