Naše redakce stejně jako další novináři obdržela dnešní stanovisko Josefa Váni k vyjádřením primátorky Pardubic Dr. Š. Fraňkové. Najdete ho v článku.
Pozorně sleduji média a v nich vyjádření primátorky Pardubic paní MUDr. Štěpánky Fraňkové. A nemohu se zbavit dojmu, že série nepravd, polopravd a dezinformací, které v médiích už delší dobu prezentuje, nemá konce. Jako sportovec, neznalý politických kliček, výmluv, lží a intrik jsem zděšen. Paní primátorka také překročila únosnou mez, když mě nejen před dostihovou a sportovní, ale i celou veřejností označuje za člověka bez smyslu pro fair play, který chce ovládnout Dostihové závodiště a nechce spolupracovat. Svými urážlivými vyjádřeními však utíká od podstaty věci. Od samého počátku velice dobře ví, že nechci a nebudu spolupracovat s nikým z bývalého i stávajícího vedení Dostihového spolku a mám k tomu své důvody (mnohé z nich jsou zřejmé z mého stanoviska). To byla navíc moje jediná podmínka před jednáním o možné spolupráci. Neměním své názory a mám své zásady, a proto jsem také razantně odmítl účast v představenstvu DS.
Považuji za nezbytné uvést na pravou míru některá vyjádření paní primátorky Štěpánky Fraňkové. Například v pátek 10. února 2012 v MF Dnes uvedla: „Nabídky hovořily o jeho touze pomoci dostihu, zajištěných zdrojích a plánech již na rok 2012, ale Váňa nám nikdy nevysvětlil, kdo za jeho nabídkou stojí, kdo konkrétně by podle jeho představ závodiště provozoval a podobně.“
Moje nabídka byla naprosto jasná nejen z hlediska roku 2012, který bude vzhledem k situaci na závodišti a v Dostihovém spolku stěžejní – nabízel jsem dokonce dvě varianty spolupráce s městem. Zaměřena však byla také na dlouhodobé perspektivy. A o to přece jde – není možné žít z roku na rok. Překvapující je pak pro mne rovněž vyjádření, že zajištěné (a garantované) zdroje (na rozdíl od DS) jsou pro paní primátorku málo. Není divu, že to nedokáže docenit. Ona má totiž možnost vždy sáhnout do městské kasy, tedy kasy občanů, aby z veřejných zdrojů zalepila dluhy nejen po někdejším vedení, ale i po tom současném. Navíc se nemusí nikdy ohlížet na rentabilitu takového „zalepení“, protože se může vždy schovat za usnesení rady, nebo zastupitelstva města. A koho z minulého vedení společnosti asi primátorka chrání, že pumpuje veřejné prostředky do poloprivátní společnosti a zarputile odmítá jednoznačně výhodné nabídky?
Paní primátorka nemluví pravdu, ani pokud jde o lidi, kteří se mnou spolupracují – někteří z nich se aktivně zúčastnili mých jednání s ní, takže je zná dokonce osobně. Ano – další lidi kolem mne jsem zatím veřejně nepředstavil. A udělal jsem dobře: těch lidí si vážím (na rozdíl třeba od pana Petra Buchala, jsou úspěšnými manažery) a určitě si nezaslouží, aby byli – stejně jako já – vystaveni mediálním (i jiným) atakům ze strany lidí, za kterými zdaleka nejsou takové konkrétní výsledky.
A dále paní primátorka uvádí: „Nejvíc mne však zklamalo, že ve snaze „dobýt“ závodiště i jako nájemce a organizátor dostihů zapomněl na fair play. Josef Váňa přišel s nabídkou svého angažmá na pardubickém závodišti koncem loňského roku, v době, kdy byla již v plném proudu příprava dostihové sezony na rok 2012. Poslal městu tři poměrně nekonkrétní nabídky, když po každé a někdy i před ní, přišla mediální masáž stavějící jej do role zachránce Velké pardubické.“
Každému soudnému člověku musí být naprosto jasné, že se nechystám závodiště „dobývat“, ale ani „dobíjet“. Jsem jezdec a trenér, to je moje práce a živobytí. A není vůbec divu, že mám (stejně jako další koňáci) zájem, aby na Dostihovém závodišti (a nejen na něm) vše fungovalo, jak má. Aby dostihy byly po organizační, ale také i finanční stránce na úrovni. A pokud se to Dostihovému spolku nedaří, tak hledám cesty, jak pomoci. Avšak nikoliv tím, že tam „moji“ sponzoři „nasypou“ peníze, aniž by měli kontrolu, co se s nimi děje, ani tím, že moje jméno bude spojováno s organizací, která si bohužel postupně získala špatné, a díky prohlášení paní primátorky o podivných tocích peněz z České pojišťovny, i korupční renomé.
Nemohu se zbavit dojmu, že paní primátorka zřejmě trpí ztrátou paměti. První nabídku (týkala se Malé pardubické a Dostihového dne Josefa Váni) jsem paní Fraňkové předložil v červenci 2011. Byla natolik „nekonkrétní“ (a nezajímavá), že pánům Buchalovi a Jarolímovi, zřejmě z pověření paní primátorky, stálo za to vydat se za mnou a přemlouvat mě, abych od tohoto nápadu ustoupil. To paní primátorka dobře ví. K této nabídce se nevyjádřila, jen vydala pokyn k napadení ochranných známek těchto dostihů, které jsem si nechal registrovat.
Další nabídky jsem pak předložil v listopadu a po dopracování v ještě v prosinci 2011. Počátkem ledna jsem pak reagoval na dopis paní primátorky a odpověděl jsem na její otázky s tím, že detailněji vše probereme při osobním jednání. A nebylo mojí vinou, že toto jednání plánované na 3. února 2012 se neuskutečnilo. Překazily je ultimativní vzkazy, které mi adresovala paní primátorka prostřednictvím médií. Dnes mluví o nemožnosti zajistit tuto sezónu mým prostřednictvím na základě „koncesního řízení“. Píše se únor, kdyby tedy opravdu měla o spolupráci s mojí společností zájem, jak na jednání tvrdila, bylo by vše už dávno za námi a všichni jsme se mohli naplno věnovat zlepšení situace okolo Dostihového závodiště v Pardubicích. Proč nevyhlásila koncesní řízení již prosinci 2011, kdy byla předložena první nabídka? Možná by byla na místě i další otázka: Nepřipravuje paní primátorka společnost náhodou pro někoho jiného?
A příprava na letošní sezónu? Nejen Pardubáci si musí vybavit termínovou kolizi Velké pardubické a Zlaté přilby. Tak dobře byla sezóna termínově připravena. A je až s podivem, že paní primátorka chrání člověka, který celou situaci „spískal“. Ředitele jejího závodiště Ing. Petra Buchala, který naprosto dobrovolně přepustil tradiční termín Velké plochodrážníkům (a je více než zřejmé, že tuto změnu s nikým kompetentním nekonzultoval…). Paní primátorka chce „zachraňovat“ čest a slávu Velké pardubické, což se jí změnou tradičního termínu opravdu podařilo.
Proti DS není potřeba vést žádnou mediální kampaň ani dělat mediální „masáž“. Zoufalé kroky paní primátorky zachránit Dostihový spolek, milióny z peněz daňových poplatníků nalité do černé díry zvané Dostihový spolek, série žalob a policejní vyšetřování – to vše nemůže uniknout pozornosti médií a pardubické veřejnosti (a nejen jí). Čtu také ohlasy na články, a většina z nich je více než výmluvná.
A pro upřesnění musím uvést: protože se veřejnost dozvídala o mých návrzích zcela zkresleně a neúplně, svolal jsem na 9. ledna 2012 tiskovou konferenci. Na ní jsem pak poprvé médiím představil a vysvětlil své návrhy. A jasně jsem přitom zdůraznil, že nechci a nebudu spolupracovat s nikým z bývalého i stávajícího vedení Dostihového spolku. Do té doby jsem – na základě dohody s paní primátorkou – zachovával, na rozdíl od ní, mediální mlčení.
Už delší dobu mám pocit, že někteří pardubičtí zastupitelé v čele s paní primátorkou Fraňkovou jednají v duchu známého přísloví: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. K tomuto názoru mě vede mj. série kliček, úhybných manévrů paní primátorky, ale i nepravd, polopravd a dezinformací, kterými se zřejmě snaží připravit si půdu pro rozhodnutí, která mohou být pro Velkou osudové….
Pokud mě nadále paní primátorka vynechá ze svých politických rejdů a mediálního osočování, budu rád, když se nebudu muset k této problematice nadále vyjadřovat Budu rád, když vítězové letošní Velké pardubické přijmou od jakéhokoli provozovatele oněch 300 000,- EUR, jako dotaci, protože to byl hlavní cíl našich nabídek. Předpokládám tudíž, že paní primátorka má tyto prostředky zajištěny, doufejme, že alespoň z kapes pardubických občanů, kteří se na takový příspěvek jistě těší.
Nepřeji paní primátorce, aby si vypila kalich hořkosti až do dna. Mimo jiné proto, že hrozí, že z toho kalichu budou muset společně s ní pít i jezdci, trenéři, majitelé a příznivci dostihů. Vůbec z toho nemám radost.
13. února 2012
Pepa Váňa,
Žokej a trenér, který nikdy nemyslí jenom sám na sebe
