V květnovém Jezdectví v roce 2011 jsme v naší rubrice „V.I.P. čtěnáři Jezdectví“ uvedli krátký rozhovor se současným ředitelem Národního hřebčína v Kladrubech panem ing. Jiřím Machkem. Pojďe se s námi vrátit o 2 roky zpět kdy pracoval ještě pro Ministerstvo zemědělství.
Jak jsem potkal koně?
Dá se říci, že koně jsou součástí mého života od narození, neboť můj otec pracoval celý život v kladrubském hřebčíně a já jsem v něm víceméně vyrostl. Prvně jsem s ostatními dětmi z Kladrub voltižoval na ponících hřebčína, vystupovali jsme i v rámci Jezdeckých dnů, v čemž mě následuje imůj syn Jiří, který byl vloni jako 2,5letý nejmladším účastníkem JD v Kladrubech. Dále jsem voltižoval na velkém koni a to shodou okolností na lusitánském plemenném hřebci Rudolfo, který založil nový kmen starokladrubského koně. Svoje jezdecké začátky v sedle jsem absolvoval především na plemenných klisnách hřebčína jak
teplokrevných, tak i starokladrubských.
Na kterého z nich nikdy nezapomenu?
To velké množství koní v hřebčíně člověka naučí mít je rád všechny a k žádnému přespříliš
nepřilnout. Ale samozřejmě největší vzpomínky má člověk na koně, se kterými absolvoval
svoje první jezdecké „krůčky“. V mém případě to zase byli kladrubští koně, jako děti jsme
třeba milovali klisnu 58 Servátor, jež později dala známého plemenného hřebce Przedswit XVI – 64. Dále můžu jmenovat koně, s nimiž jsem jako dorostenec sportoval, např. klisnu Normu (matka plemenného hřebce Cyrila), Diamanta a další. Z mé pracovní éry vNárodním hřebčíně nemohu zapomenout na Comera. Později jsem toho nejvíce prožil s koňmi Picasso a Lubbers. Ze starokladrubských koní nemohu opomenout hřebce Generalissimus Morgana XXXI-11 Romany Hájkové a valacha Sacramoso Matera XLIV-23, s nimiž jsem se velmi často pod hlavičkou agentury Filmka zúčastnil Glmového natáčení.
Proč čtu Jezdectví?
Jezdectví bylo v dřívější době téměř jediným periodikem informujícím o všem, co se týká koní. V současné době mu vyrostla konkurence, nicméně si myslím, že si svoje dominantní postavení uchovalo se ctí. Dovolímsi říci, že i v době bouřlivého rozvoje informačních technologií má stále na trhu svoje místo časopis v tištěné podobě.Takže, hodně štěstí, milé Jezdectví!
