Hipoturistikou jsme se zabývali v roce 2005 v březnovém čísle. Zkušení australští a američtí provozovatelé jezdeckých stezek se s námi dnes podělí o své bohaté zkušenosti s výcvikem koní pro turistiku, jejich přepravou a výstrojí na cestu.
Výcvik koně pro turistiku
I když se závěrečný výcvik koně pro horskou turistiku odlišuje od koně určeného pro rekreační ježdění a zábavné soutěže, základní výcvik mladého koně je v podstatě stejný. Jízda přírodou nabízí koním větší radost z pohybu, ale občas může být i hazardem. Znalost metod potřebných ke zvládnutí riskantních situací je nezbytná pro bezpečné cestování. Množství naježděných kilometrů a pobyt venku za každého počasí jsou tou nejlepší přípravou, jakou každý jezdec může svému koni dopřát. Pokud máte nezkušeného koně, existuje mnoho věcí, které byste ho měli naučit ještě předtím, než opustí známé prostředí. Koně uvyklého ohlávce byste měli naučit klidně stát uvázaného, a to čím dál delší dobu. V rámci nácviku uvazujte koně po dobu několika dní v domácí ohradě.
Kůň musí být také obeznámen s každým druhem terénu, s nímž se během cesty může setkat, včetně močálů, potoků, půdních sesuvů, padlých stromů a zúžených stezek. Dokonce i klidný kůň by se mohl v neznámé situaci stát nervózním a nevypočitatelným.
Nezkušenému koníkovi pak jistě pomůže, když bude na své první cestě divočinou doprovázen zkušenými stájovými druhy. Často se stane, že je mladý kůň na ruce nucen projít přes nebo skrze překážky, které by nemusel s jezdcem na hřbetě zvládnout. Kůň si proto musí vypěstovat důvěru v jezdce a jezdec musí důvěřovat svému koni.
Další důležitou zásadou je, že nikdy nesmíte svému koni umožnit, aby odmítl udělat to, o čem jste přesvědčeni, že to zvládne. Pomůže vám to předejít řadě problémů, protože váš kůň si uvědomí, že vás musí za všech okolností poslouchat. Na druhé straně však nikdy nesmíte žádat po koni něco, co je nad jeho síly, nebo to, na co nebyl připraven. Ztratil by totiž ve vás potřebnou důvěru.
Navykněte koně na jakýkoliv způsob omezení pohybu, který máte v plánu využívat během jízdy. Je bezpečnější navyknout koně na pouta nebo na pastvu u kolíku ve vlastní ohradě či na bezpečné pastvině, než ho to učit až někde na skalnaté horské louce.
Kůň by také měl být zvyklý na nasedání z obou stran. Je totiž téměř nemožné nasednout na koně, pokud stojí na svažité stezce a vy stojíte o kus níž.
Kůň by měl být schopen snášet bez odporu provaz umístěný kolem ocasu nebo pod ocasem. To je totiž běžná záležitost při vedení soumara. Pokud váš vůdčí kůň není naučený, aby zvedl ocas a nechal provaz spadnout, můžete se stát účastníkem neočekávaného rodea s vážnými následky. Osvědčený způsob, jak začít nácvik, se nazývá „rodding“. Začněte pracovat ve stáji nebo v ohradě. Vezměte si krátkou násadu od koštěte nebo klacík, zvedněte koni ocas, zasuňte mu pod něj ze strany daný předmět a nechte ho tam. Kůň nakonec pochopí, že zvedne-li ocas, klacík vypadne. Když se kůň naučí nesvírat klacík ocasem, přejděte k nácviku s provazem.
Pokud váš kůň není zvyklý setkávat se s pěšími turisty s krosnami na zádech, psy, horskými koly nebo motorovými vozidly, „navykací období“ na tyto neznámé podněty, které probíhá ve známém domácím prostředí, je více než žádoucí.
Koně můžete také připravit na opakované nocování v přírodě tím, že jej před vlastní výpravou vezmete na několik kratších výletů, a to včetně provizorního přespání.
Obecně vzato – kvalitního koně pro jezdeckou turistiku je třeba naučit zvládnout všechno, s čím se ve volné přírodě může setkat, a to včetně nakládání a cestování v přepravníku, klidného stání na úvazišti, návyku na pouta na nohou a pastvu u kolíku a procházení stojatou i tekoucí vodou. Měl by snášet dotek provazu pod ocasem, procházet bahnitými úseky, překonávat padlé stromy a další překážky. Neměly by ho vzrušovat zvuky vydávané pouzdrem na mapu nebo pláštěnkami jezdce, neměl by se bát zvuku rozstřikovaného repelentu, lekat se náhlých pohybů ptáků, psů, divoké zvěře a nečekané přítomnosti cyklistů či motocyklistů. Měl by snášet jiná zvířata na stezce, výstřely z loveckých zbraní a hluboký zvuk prolétajícího vrtulníku.
Přeprava koní
Pokud koně neprožili nějakou špatnou zkušenost, bývají dobrými cestovateli. Převážení koně by měli být uvázáni níže a těsněji, než tomu bývá v jiných situacích. To jim zabrání, aby se stavěli na zadní anebo si zamotali nohu do provazu. Jízda s koňmi vyžaduje speciální, velmi pečlivý způsob řízení. Zatáčkami projíždějte pomalu a vyhněte se rychlému rozjíždění nebo náhlému zastavení. Ať už koně přepravujete v čemkoliv, měli by stát na podlaze s kvalitním neklouzavým povrchem. Zatímco v přepravníku na dobytek tuto službu splní pěticentimetrová vrstva písku, v přepravnících na koně bývají na zemi protiskluzové gumové rohože. Nikdy nenechávejte během přepravy stát koně na holé kovové podlaze.
Nezkušeného koně naložíte snadněji, když bude moci následovat zkušené zvíře. Trénujte to s ním ještě předtím, než začnete plánovat svou výpravu. Při prvním cvičném naložení se s přepravníkem nerozjíždějte! Kůň musí být vždycky nakládán a vykládán po rampě bez skulin, do nichž by mohl strčit nohu. Ujistěte se také, že i terén kolem přívěsu je kvalitní, protože strmé svahy, náledí, bláto nebo kluzká dlažba zvyšují riziko uklouznutí. Tím nejdůležitějším okamžikem správné přípravy na cestování je domácí výcvik, prováděný znovu a znovu a znovu.
Sedla a vybavení na cestu
Než se vydáte na cestu, je třeba zkontrolovat veškeré vybavení. Jednou z nejdůležitějších věcí je sedlo, které by mělo vašemu koni dobře padnout. Prověřte sedlo očima zvířete: Zkontrolujte si, zdali z něj někde netrčí hřebíky nebo zda nemá místa, která by mohla dřít. Z důvodu ochrany by měla být kůže pravidelně promazávána. Zkontrolujte také sedlové řemeny a otěže. Je více než vhodné upravit všechno vybavení, ještě než se vydáte na cestu. To zkrátí koním dobu, kdy musí s nákladem na zádech stát bez pohnutí a čekat, až budou na cestu připraveni také ostatní. A ještě jedno doporučení: Sedla byste měli opatřit jmenovkami, aby je neslo na zádech vždy stejné zvíře. Pokud balíky nebo bedny označujete jmenovkami ještě než opustíte domov, měly by být označeny ve dvojicích dle odpovídající hmotnosti.
Vybavení musí vyhovovat koni i jezdci. Kůň s otlaky od sedla nebude příliš k užitku. Většině koní dobře padnou westernová sedla určená pro plemeno quarter horse, která lze v případě potřeby vycpat podložkou. Pokud je ale sedlo naopak úzké (zejména v oblasti kohoutku), je nezbytné ho vyměnit. Přesto je nutné vědět, že také mezi westernovými sedly existují značné rozdíly podle účelu jejich využití. Také jejich hmotnost není zanedbatelná. Z uvedených hledisek se osvědčilo americké vojenské sedlo, tzv. McClellan. Pro potřeby jezdecké turistiky se dá bez problémů upravit také německé vojenské sedlo, známé jako „vojenský bok“, které rovnoměrně rozkládá hmotnost nákladu i jezdce, popřípadě sedla australská.
Důležité je správné dotažení podbřišníku. To zkontrolujeme tak, že mezi něj a bok koně sice můžeme zasunout dlaň, ale cítíme současně z obou stran tlak. Ve svažitém horském terénu dobře poslouží poprsník, který však nesmí bránit koni v dýchání, a podocasník. Pokud je používáte, je dobré mít podbřišník povolený, protože příliš těsný podbřišník může způsobit bolestivé otlaky.
Jako sedlovou podložku můžeme použít vlněnou deku, na kterou položíte plstěnku (obě by měly být silné zhruba 2 cm). U anglických sedel stačí podložit plstěnku bavlněnou sedlovou dečkou. Nikdy plstěnku nebo deku nepokládejte přímo na zem, protože nečistoty ze země mohou následně způsobit otlaky či odřeniny na koňském hřbetě.
Délka třmenů by měla být taková, že když se v nich postavíte, můžete mezi posedlí a svůj rozkrok zasunout tři prsty. Jezděte tak, abyste se o třmen opírali „bříškem“ (chodidlovým polštářkem) pod palcem své nohy a přenášeli do nohou třetinu své hmotnosti.
Kvalitní a dobře padnoucí ohlávka je pro cestování nezbytností. Výhodná je pro tento účel ohlávka nylonová, která je lehká a díky velké ploše se nezařezává koni do nosu. Ohlávka musí být nasazena kvalitně, aby koně nedřela, ale aby si ji také drbáním nedokázal stáhnout z hlavy.
Řada jezdců vystačí s vodítky o délce 2,5 až 3 metry, ale praktičtější je vodítko o něco delší. Do zadních jezdeckých brašen by se měl dávat jen lehký náklad, protože zatěžují koni bederní část páteře, tj. nejméně odolnou část koňského hřbetu. Pokud potřebujete převážet něco těžšího, měl by být náklad upevněn v přední části sedla.
Berete-li si s sebou soumary, měli byste si s sebou vzít vodítko, náhradní podbřišník a náhradní postrojový řemen. Součástí vybavení by měl být také nůž, kleště na ohýbání drátu, klubíčko drátu a kožené tkaničky do bot pro potřeby nejnutnějších oprav.
Nákladních sedel existuje řada typů (mezi nejpopulárnější americké verze patří tzv. „sawbuck“ a „decker“), ale můžete si je zhotovit i provizorně. Díky nesené „mrtvé váze“ je nutné věnovat upevnění nákladu zvýšenou pozornost a používat vícevrstevnou podložku. K upevnění nákladu můžete použít také dlouhý vázací provaz a techniku tzv. „diamantové“ bezpečnostní smyčky.
