Španělská drezurní jezdkyně Beatriz Ferrer – Salat se začala učit jezdit v jezdeckém klubu v Barceloně v 15 letech. Nejvíce si váží stříbrné a bronzové medaile z olympijských her v Aténách v roce 2004. Na svém kontě má mnoho dalších umístění z mistrovství Evropy nebo světa.
Jako teenager prosila tatínka, aby jí koupil koně. On si však chtěl být jistý, že to není jen dočasná záliba a tak Beatriz poslal v 15 letech do jezdeckého klubu Real Barcelona Polo Club, kde se začala učit jezdit. „Po roce můj otec viděl, že to s ježděním myslím vážně a tak mi koupil prvního koně. Jednoho dne mě při neřízené jízdě na koni zastavil v klubu drezurní trenér Pepe Arno a zeptal se mě, jestli bych se chtěla naučit jezdit lépe. Začala jsem tak s Pepem trénovat a tam začalo moje dobrodružství ve světe drezury,“ vzpomíná na své začátky Beatriz.
Její otec Carlos Ferrer byl španělský tenisový šampion z roku 1953. V roce 1986, když byla Barcelona vybrána jako pořadatelské město olympijských her 1992, byl prezidentem španělského olympijského výboru.
V roce 1990 odešla Beatriz do Německa, kde pokračovala v tréninku ve městě Munster. Zde strávila pět let u rodiny Theodorescu. Poté odešla na pár let do Hamburku k Herbertu Rehbeinovi, kterému vděčí za to, že ji naučil věřit v sama sebe. V roce 1997 se rozhodla vrátit zpět do Španělska.
Nejvíce si cení stříbrné a bronzové medaile z olympijských her v Aténách v roce 2004. Dalších olympijských her v letech 2008 a 2012 se nemohla zúčastnit kvůli zranění koně.
