V sobotu 10. března 2007 se konal v jezdeckém areálu JK Harfa v Ohrobci kurz přirozené komunikace pro „minijezdce a minikoně“ s Jiřím Strejcem. Hlavním cílem tohoto kurzu bylo, aby se děti naučily komunikovat se svým poníkem a zpestřily si tak společné volné chvíle…
Dne 1. března se měl v indickém Hardwaru konat odvolací soud nad odsouzeným jezdcem-průzkumníkem, Danielem Robinsonem. Soud jej může osvobodit, nechat jej dosloužit původní trest jednoho roku vězení, nebo může k jeho trestu i přidat dalších několik let. Na stránkách „Propusťte Daniela“ může každý, koho jeho příběh zaujal, podepsat petici na Danovo propuštění. Soud byl přesunut na možná 10. března.
Málem umrznul, hladověl, pohlédl smrti do tváře. Zoufale toužící po pomoci přešel severní indickou hranici blízko Mana a vstoupil do vojenské zóny – bez víza. Upřednostnil veterinární potřeby svých koní před vlastními legálními a to se mu stalo osudovým. Indické místní úřady jej odsoudili za špionáž a narušení státních hranic. Daniel Robinson stále trpí v indickém vězení. čím více lidí o něm budě vědět, tím větší je naděje na pomoc.
V dnešní části nahlédneme trochu do historie výměnné stezky čaj za koně, nazývané Čajová stezka (Tea Horse Trail), na kterou se vydal Angličan Daniel Robinson. Protože mu onemocněli koně, byl nucen sejít ze Stezky a vyhledat pomoc v zemi Buddhy a Gándího. Za což ho stihlo vězení a obžaloba z narušování hranic, vyzvědačství… Všichni příznivci dálkových jízd, kteří mohou, se snaží mu pomoci. S podobným úmyslem přinášíme jeho příběh i vám.
Co vede lidi k dlouhým poutím v sedle koní napříč kontinenty? Jaký cíl mají? Kam je jejich pouti dovedou? Daniela Robinsona, který se vydal na část Hedvábné stezky, dovedlo jeho putování do indického vězení. Všichni příznivci jezdeckých stezek, kteří mohou, nyní apelují na jeho propuštění. Pro ty, kteří nevládnou anglicky, uvádíme první část jeho příběhu. Ostatní prosím, aby si jeho příběh přečetli na zdrojovém webu již nyní a zvážili, nemohou-li pomoci.
Než začnu líčit své letošní dojmy, dovolím si Vás obeznámit s několika fakty. Vlastním jednoho koně. Spolu se svou kamarádkou, která jezdí valacha majitelce stáje (u níž obě koňské potvory bydlí), míváme tendence pořádat hromadnější akce. Třeba zrovna Huberta. Jedná se o plýtvání časem, penězi a energií, ale nepochopitelné mozkové pochody nás stejně donutí do toho jít napřesrok znovu. Nepoučena minulými čtyřmi ročníky jsem se rozhodla, že letos budu mít naše podzimní Radovánky absolutně dokonalé, aby všichni byli spokojení (a nikdo nemohl na nic remcat).
Téměř každou sobotu pokračuje zimní příprava v hale v Lukách nad Jihlavou. V sobotu 13.1. trénoval pan František Toman tři děvčata s koňmi. Jako účastnice tohoto skokového soustředění se chci podělit o to, jak takovéto soustředění probíhá.
Pro velký zájem většiny účastníků minulé stáže jsme ve dnech 15.-16.1.2007 uspořádali druhé soustředění s bývalou reprezentantkou Belgie v drezúře paní Céline Willmsovou. Díky netradičnímu teplému počasí v lednu se většina jezdců rozhodla využít venkovní jízdárnu a tak lekce v hale po dohodě zbyly na ty, kteří chtěli jít na řadu až ke konci dne.
O putování koňmo ale i o dalších aktivitách se hovořilo na setkání, které proběhlo v sobotu 6. ledna ve vinném šenku Bene v pražských Vysočanech. Přinášíme krátkou zprávu z akce.
Linda Tellington Jonesová je známa jako jezdkyně a trenérka koní. U nás její práci najdeme v publikaci s názvem Jezdecká škola Lindy Tellington Jonesové. Svojí metodu výchovy koní nazvala TTEAM a jeden z jejích přímých žáků, pan František Toman, seznamoval v polovině prosince zájemce s principy metody v Lukách nad Jihlavou…