V předchozím díle seriálu jsme se věnovali problematice sedu jezdce na nezkušeném a zkušeném koni. Protože k této problematice přišla velká řada vašich ohlasů, rozhodli jsme se před původně avizovanou „mechaniku pohybu“ zařadit ještě další, podrobnější povídání k sedu, souvisejícím chybám i potřebným návykům. Seriál se tedy skutečně vyvíjí podle vašich námětů. Děkujeme za ně.
Sed je nejdůležitějším nástrojem jezdce. Je to komunikační brána, která přenáší informace mezi jezdcem a koněm, a tudíž každý nedostatek v sedu nám brání dorozumět se s koněm. To v ojedinělých případech může vést až k tomu, že místo partnera se mu stáváme obtížným břemenem, které mu ztěžuje nebo dokonce znemožňuje jeho práci.
Potěšující zkušeností byla zejména hojná účast budoucích provozovatelů jezdeckých stanic, zástupců Klubu českých turistů, Lesních správ a starostů obcí. Spolu s hosty z partnerského Jihočeského a Jihomoravského kraje a zástupcem občanského sdružení „Jezdecké stezky východních Čech“ Vladimírem Laškem se tak v konferenčním sále pořádajícího subjektu se sídlem v Jihlavě sešlo 96 účastníků.
Protože tento seriál je již zaměřen prakticky, nebudeme se vracet k teoretickému povídání o tom, jak bychom měli ve výcviku postupovat a zaměříme se na praktické provedení jednotlivých cviků a pomůcek, které dáváme v počátcích ve srovnání s tím, jak mají vypadat u koně již přiježděného. Nebudeme se hlouběji zabývat metodikou výuky jednotlivých cviků, na to již vyšlo hodně knih a navíc by to byla stále stejná písnička, proto ji jen shrneme v tomto díle.
Když jsem psala před téměř dvěma lety úvod k Vademecu, začala jsem touhle větou: „Každý pokročilejší jezdec umí používat sed, ruku, holeně, někdy i bič, chambon a šporny.“ Nyní, po dalším sbírání zkušeností vidím, že to tak není. Že naučit se používat sed, ruku a holeně tak, aby koně nerušily, ale naopak mu co nejpřesněji sdělily, co po něm požadujeme, je umění, které se učí ne týdny, ale měsíce, ne-li roky. A že je to stále ještě malá věda proti tomu vědět, jak učit koně správnému provedení cviků a jak své pomůcky modifikovat podle úrovně a postupu výcviku.
Období Hubertových jízd je v plném proudu a tak jsme se rozhodli zpříjemnit vám všední den nevšední sérií desítek fotografií z jednoho nevšedního Huberta – z Pražského Huberta :o)
První říjnovou sobotu se uskutečnila 7. hubertova jízda na statku ve Všeticích. Stejně jako vloni zde nechybělo dámské zastoupení v podobě Johany Moutelíkové s Romeem a nelítostný soud všemi obávaného soudce Jaroslava Pelíška.
Po téměř dvou letech čekání a příprav spatřila tento měsíc světlo světa další publikace ediční řady „Kůň v životě člověka“ – Hipoterapie – léčba pomocí koně. Jedná se o doplněné, rozšířené a podstatně přepracované vydání úspěšné slovenské příručky, která je určena všem zájemcům o tento druh práce s koněm. Jako vždy vám přinášíme informace o tomto, v řadě již osmém, tiulu spolu s ukázkou knihy. Pokud jste na ni jako my čekali, informace k objednání najdete na konci článku.
V sobotu 6. srpna 2005 byl vyznačen první úsek jihočeské jezdecké stezky. Na vyznačení oficiální jezdecké stezky ve spolupráci s Klubem českých turistů byla použita zbrusu nová turistická značka – jezdecká.
Dneska mě čeká nelehký úkol se s Vámi všemi rozloučit, protože Vademecum končí. Obecné povídání o tom, jak porozumět svému koni, vyvarovat se zbytečných konfliktů (některé jsou nezbytné) a vytvořit mu takové podmínky k životu, aby byl spokojený a ochotný pro nás pracovat, je z mé strany vyčerpáno. Poslední díly se již zabývaly spíše výcvikem a necítím se dostatečně oprávněná konkurovat dlouholetým trenérům a závodníkům.
Pokud by to snad někomu bylo líto, možná ho potěší, že tak docela nekončím a připravujeme navazující seriál, který bude zaměřený výcvikově a bude ho se mnou sepisovat autorita nepoměrně zkušenější.