Vzhledem k nedostatku místa v časopise Jezdectví nebylo možné v lednu uveřejnit hodnocení dalších významných osobností spřežení, jako jsou Jiří Kocman a Ladislav Jirgala.První jmenovaný patřil k našim nejlepším jezdcům čtyřspřeží ve své době. Několikrát reprezentoval na MS, velkých mezinárodních závodech, kde sklízel úspěchy. Hlavně v anglickém Windsoru, kde se dokonce účastnil večeře s královnou Alžbětou II. Je několikanásobným mistrem opratí a mistrem v jízdě se čtyřspřežím, dále je držitelem zlatého odznaku FEI a „trenérem“ české reprezentace.
Na otázku, jak hodnotí spřežení za posledních 10 let, odpověděl následující:
Doba, kdy se maratonské kočáry přestavovaly ze žebřiňáků a prakticky na koleni, už dávno pominula. Dnešní vozatajové u nás doma mají možnost získat takové kočáry, které odpovídají dnešnímu trendu závodů a v podstatě jsou na světové úrovni (nadbíhání v rejdu, kotoučové brzdy na všechny 4 kola atd.). Během let se podstatně změnila technika v krmení sportovních koní, i postroje a technické vybavení dosáhly daleko lepší úrovně, zrovna jako doprava koní na závody se v mnoha ohledech přiblížila světovému standardu oproti dřívějším dobám. Toto materiální zabezpečení nás posunulo o velký krok dopředu na mezinárodní úroveň. V dnešní době už záleží jen na výběru koní a možnostech tréninku, což je ve většině případů ovlivněno finančními možnostmi našich vozatajů.
Avšak v poslední době se mi jednospřeží nejeví na dobré úrovni. I když na domácích mezinárodních závodech v Nebanicích byly výsledky uspokojivé, ale vystoupení na zahraničních kolbištích bylo dosti nevýrazné. Nejvíce úspěchů za poslední období dosáhli naši vozatajové ve dvojspřeží. Například vítězství na DAP v družstvech i v jednotlivcích, další dobré výsledky nás zviditelnily na světové vozatajské scéně.
Královská disciplína čtyřspřeží je velice náročná, jak na počet koní, tak na přepravu i materiální zabezpečení. Vzhledem k této náročnosti, hlavně po finanční stránce mohou vlastnit toto spřežení hřebčíny a několik soukromých stájí, bohužel ty časy kdy se na domácích závodech sjelo osm a více čtyřek jsou v nedohlednu a tak nezbývá než věřit, že lepší časy čtyřspřeží ještě přijdou.
Naše poslední kategorie spřežení jsou pony. Dalo by se říci, že za poslední léta se dostává stále více do podvědomí sportovní veřejnosti a prosazuje se na vozatajských kolbištích naší republiky, ovšem aby zasáhla do mezinárodních klání je třeba ještě nějaký kus cesty ujít.
Nakonec bych chtěl našim vozatajům popřát mnoho úspěchů na kolbištích, protože to je ta pravá odměna za nekonečnou a obětavou službu této disciplíně.
Panu Jiřímu Kocmanovi jsem položil i následující otázky:
Jak byste jako jezdec obstál v dnešní době v soutěžích čtyřspřeží?
Dnešní soutěže spřežení jsou velmi náročné. Hlavně maratonové překážky jsou daleko více zaměřeny na techniku jízdy. Ve svém věku bych si možná troufl absolvovat drezuru a parkur.
Jaké plemeno byste si zvolil pro současné spřežení? Zůstal byste u kladrubáka?
Jelikož jsem celý život pracoval s kladrubáky, tak je logické, že bych zůstal u nich. Zkušenosti nedávných let ukazují, že toto plemeno se při vhodném tréninku prosazuje i v zahraničí a konkuruje ostatním plemenům používaným pro vozatajský sport.
Dříve měly maratony kolem 20 – 25 km, vydrželi by to dnešní spřežení?
Ano. Při systematickém tréninku věřím, že by vydrželi. Protože tak dlouhé maratony se opravdu jezdily a koně to zvládali bez jakékoli újmy na zdraví.
Ladislav Jirgala
Jezdec, kterého asi není moc třeba představovat. Je několikanásobným mistrem ČR, vítězem Světového poháru dvojspřeží pro rok 2001, několikrát reprezentoval naši zemi na MS. Dlouhá léta patří k naší vozatajské špičce, proto jsem ho trochu vyzpovídal, aby se s námi podělil o své zkušenosti a názory na spřežení.
Spřežení za posledních 10 let udělalo v ČR velký pokrok. Je vidět, že většina jezdců dělá se spřežením zimní přípravu, tzn. lonžování, práce pod sedlem, zapřahání v hale. Bez tohoto se soupeřit se zahraničními jezdci nedá. Kdo toto v dnešní době nemá možnost dělat nebo nedělá, hned je to znát např. při prvních mezinárodních závodech v Kladrubech. Velké plus je, že do ČR jezdí trénovat zahraniční trenéři. Toto všechno před 10 lety nebylo, řekl sám jezdec.
Protože se p. Jirgalovi podařilo jako jedinému v celé české historii zvítězit v kategorii jedno, dvoj i čtyřspřeží na MČR, položil jsem mu následující otázku: Kterého titulu si váží nejvíce?
Já si opravdu vážím všech mistrovských titulů, protože všechny mě vždy hnaly na to nastávající mistrovství kupředu. A tak je to i s tím získaným loňským titulem v jednospřeží, který bych rád letos zopakoval ve dvojspřeží.
Můžete porovnat krmení koní na závodech spřežení v 90. letech a nyní?
V krmení koní je ohromný rozdíl. V 90. letech se krmil ječmen, oves, řepa… Koně měli problém udržet sval, kondici a tím pádem byli i nervově labilní. V dnešní době jsou vyráběny kvalitní granule, které obsahují všechny potřebné vitamíny a zdroje výživy. Výsledkem tohoto je dobrý fyzický a psychický stav koní.
Několik let jste aktivním jezdcem, v jaké době se vám nejlépe závodilo nebo závodí? A proč?
Těch dob bylo v mé kariéře několik. Úplně moje první dvě sezony v roce 1980 a 1981 jsem závodil za JK Brno Dvorska. To jsme sbírali zkušenosti a učili se prohrávat. 🙂 Poté SSM Jaslo Blučina, bylo to krásných 8 roků s velmi pěknými úspěchy. Přišla revoluce, 8 let doma – založen oddíl JK Hubička Telnice. Hodně úspěchů, hodně dřiny. Poté 8 let Šinkvice, ještě více úspěchů, včetně vítězství ve Světovém poháru. Nato opět 2 roky doma. Rok u Josefa Hroudy v Němčicích, 4 roky na Albertovci a nyní zase doma. Takže když to shrnu, závodilo se mi ve všech těchto obdobích dobře a doufám, že to tak bude i v těch dalších.
S jakými kočáry jste začínal svoji kariéru a jaké máte dnes?
Začínal jsem s drezurním kočárem Victorie, který byl 40 let starý. Maratonový kočár jsme si sami vyrobili, jak se říká na koleně, podle fotografií ze zahraničí. V dnešní době používám všechny kočáry, včetně tréninkového, od polské firmy. Tyto kočáry mají kapalinové brzdy, nadbíhací oje, brzdící točny.
Oběma dotázaným děkuji za jejich vyčerpávající odpovědi.
