Šest jezdkyň, tři průvodci, třináct koní, osm dní, 200 kilometrů – to je základní charakteristika putování naší novodobé karavany. Vydaly jsme se na bláznivou cestu do divočiny kochat se panenskou, turistůprostou přírodou, spíme ve stanech, pijeme vodu z potoka a veškerou naši bagáž a proviant nosí soumaři. Idylka, chtělo by se říct… Nebo že by ne?
Je strašná zima! „Ruce i nohy mi mrznou,” dere se na jazyk hláška z legendární ruské pohádky Mrazík. Jenže tady právě panuje léto. Takhle vysoko v pohoří Ťan-šan (obklopují nás samé čtyř- a pětitisícovky) už je prostě i v srpnu kosa, a k tomu ten ledový vichr. Všechna roční období se tu vystřídají klidně během půlhodiny, a ráno bývá tropiko stanu pokryto zmrzlou krustou jinovatky. A to přitom „dole” (na úrovni naší Sněžky), odkud jsme před pár dny vyrazily, panovala tropická vedra… Více v červencovém Jezdectví!
