„Nejsi žádný jezdec, dokud jsi nespadl alespoň sedmkrát z koně.” Kolik z vás něco takového v různých obdobách slyšelo? Někteří jezdci mají to štěstí, že během své jezdecké kariéry nezažijí žádný vážný pád z koně. Jiní bohužel takové štěstí nemají, a tak musí tvrdě pracovat na tom, aby znovu našli své pochroumané sebevědomí a vrátili se zpět do sedla, říká psycholožka, trenérka a bývalá aktivní jezdkyně April Clay, která je autorkou knih o sportovní psychologii pro jezdce.
Fyzický strach je v určité míře součástí jezdeckého sportu, kůň je velmi silné a někdy nepředvídatelné zvíře. Všichni jezdci se v určitém bodě své jezdecké kariéry vyrovnávají se strachem, který většinou má dobrý důvod. Proč? Ačkoliv vám to tak možná nepřijde, strach je velmi užitečná emoce. Kdybyste nikdy nepocítili strach, nedokázali byste rozeznat, kdy vám hrozí nebezpečí. Na druhou stranu může být nadměrný strach paralyzující a iracionální, a v takovém případě je třeba ho řešit. Ať už jde o šeredný pád z koně nebo o vážný úraz při ošetřování koně, nevyhnutelně to otřese naší sebedůvěrou. Jakožto lidské bytosti máme tendenci žít v představě, že jsme nezranitelní a nic se nám nemůže stát. Toto přesvědčení však u mnoha jezdců vezme dřív nebo později za své… Více v zářijovém Jezdectví!
