Jak jste si zvykli, každý týden představujeme koně nebo jezdce. Minulý týden jste si mohli přečíst profil koně Lortzing Alka Pet. Nyní představujeme mezi jezdci Martina Bráta, který právě Lorďu považuje za svého životního koně. Čtyřiadvacetiletý Martin má sen – stát se veterinářem. „Překvapivě“ nemá žádné zlozvyky, zato si rád užije párty na závodech… A co víc? Prozradí dnešní profil.
Jméno a příjmení: Martin Brát
Datum narození: 15. 4. 1987
Místo bydliště: Ostrava
Jezdecký klub: JK Baník Ostrava
Disciplína: skoky
Trenér: Pavel Hudeček
Můj první kontakt s koňmi: Moc detailně si to nepamatuju, ale předpokládám, že to byla jízda na poníkovi v cirkusech, které jsem jako malý rád navštěvoval.
V kolika jsem začal jezdit závodně: „Bohužel“ až v sedmnácti letech. Přesvědčování rodičů, aby nám se sestrou koupili našeho prvního koně, bylo opravdu velmi náročné, protože nepocházíme z „koňařské“ rodiny. Koně si nás však rychle získali a rodiče nás nakonec maximálně podporují. 🙂
Proč se věnuji právě této disciplíně: Skákání je pro mě ideální alternativa mezi adrenalinovým a relativně bezpečným sportem. Také má tato disciplína v ČR největší zázemí, co se počtu oddílů a konaných závodů týče.
Kolik času týdně s koňmi strávím: Sice teď bohužel musím trávit i nějaký ten čas ve škole, ale jelikož studuji veterinární lékařství, jsem s koňmi vlastně každý den.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu: V jezdeckém sportu je mnoho lidí, kteří zasvětili život koním a všichni zaslouží uznaní, ať jsou to špičkoví jezdci, hobby jezdci, chovatelé, trenéři, veterináři… Mým nejoblíbenějším českým jezdcem je ale Martin Šoupal, kterého uznávám především pro jeho přístup ke koním.
Můj „životní“ kůň: Lortzing Alka Pet
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva): Špatně nesu, když se musím s některým koněm rozloučit. Nejsmutnější pro mě byl prodej klisny Arena. Pokud jsou však koně zdraví, převládají zážitky veselé.
Jezdecké úspěchy, kterých si cením: O opravdových úspěších se v mém případě moc hovořit nedá. Ale protože jezdím pro radost, za úspěch považuji každé závody, ze kterých mám dobrý pocit a na kterých se pořádně bavím. Nejvíce si však cením každého startu ve velké ceně. Atmosféra je úplně jiná než v rámcových soutěžích a jsem moc šťastný, že díky svému mimořádnému koni jsem ji mohl zažít i já.
Na koních mám nejradši: Kůň není jen sportovní náčiní, je to parťák a kamarád, se kterým má člověk spoustu trablů a starosti, o to pak větší je radost z každého úspěchu.
Můj nejhorší pád z koně: Naštěstí se zatím ani mně ani mým koním při žádném pádu nic vážného nestalo…
Kromě ježdění na koních mě baví: Jezdecký sport pochopitelně není jen o ježdění na koni a odjetým parkurem závody taky nekončí. Mám rád jezdecký sport se vším, co k tomu patří, ať je to práce s koňmi nebo večerní „mejdánky“ na závodech. Kromě školy a koní už moc času nezbývá, rád ale taky jezdím na kole, plavu, lyžuju nebo trávím čas na naší chalupě v Podkrkonoší.
Můj sen, kterého bych chtěl dosáhnout: Teď je asi mým největším cílem dopsat před své jméno na startovních listinách titul MVDr. Jinak snů mám hodně, ale ty si nechávám pro sebe.
Moje zlozvyky a nešvary :-): Žádné nemám a někdy trochu kecám! 🙂
Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Jídlo jednoznačně od babičky, pití pochopitelně nealko :-)), poslouchám rádio Orion, na televizi vůbec nekoukám, ale pěkný film si rád pustím. A oblíbené auto je náš Hyundai Santa Fe, se kterým taháme koně, a po zkušenostech ze závodů se ukázalo, že se dá využít asi opravdu ke všemu.
Životní motto: Žít život podle motta, je horší než prošlapaná bota! 🙂
