Švédský drezurní jezdec Patrik Kittel začal jezdit na poníkovi u kamaráda. Ve svých jedenácti letech si uvědomil, že koně budou jeho život. Tehdy se zrodil i jeho sen o účasti na Olympijských hrách. Několikrát se účastnil švédského mistrovství juniorů a mladých jezdců. Později začal trénovat s bronzovou olympijskou medailistkou z roku 1984, Ingou-May Bylund.
„Chtěl jsem se naučit víc, chtěl jsem být profesionální jezdec a tak byla odpověď pro mě jediná: Odejít do Německa a učit se od těch nejlepších,“ říká Patrik.
V Německu začal působit v drezurních stájích Klause-Martina Ratha jako „kluk pro všechno“ – ošetřovatel, jezdec a všechno ostatní. Po dvou letech odešel do stájí Klause Balkehola, kde v té době trénovalo mnoho špičkových jezdců. Nyní má vlastní farmu v německém Nottuln.
Účastnil se mnoha šampionátů včetně Mistrovství Evropy, závodů Světového poháru, Světových jezdeckých her a sen si splnil v roce 2008, kdy se účastnil Olympijských her s koněm Floresco N.R.W.
Patrik je ženatý. Jeho manželka Lyndal Oatley je také drezurní jezdkyně, která reprezentovala Austrálii na Olympijských hrách v roce 2012 v Londýně a na Světových jezdeckých hrách v roce 2014 v Normandii.
Jeho mottem je: „Čeho nedosáhneš s úsměvem, toho nedosáhneš se slzami.“
